Existuje tolik nudných věcí, co v životě musím a nemusím dělat, a které mě v této chvíli štvou. Nudná rutina všedních dní s výhledem na obyčejný víkend, měsíc po měsíci a rok za rokem, každá vzpomínka a kdysi zajímavá událost mi zešediví. Má to tak i pan Button, Kate z Titanicu a Orlando z Království nebeského, Batman nebo kdo chcete? Jenže film má jenom kolem dvou až tří hodin, takže veškerá ta šedá šťáva, kdy nám Batman seká trávu nebo Kate umívá nádobí, nebo kdy si Benjamin vydělává drhnutím ptačího trusu na lodi, se jen tak elegantně přeskočí či letmo zmíní. A divákovi zůstanou v paměti jen výlety do Ruska, ping pongový turnaj, vždycky a pokaždé dokonalá láska plná jedině vášnivých scén a bez všeho normálního okolo. Filmoví hrdinové mají peníze na všechny cesty a večeře, odvahu opustit deset rodných měst bez mrknutí oka. Zatímco já chodím do školy a do práce, mezi všemi krásnými dny mi tvoří většinu i ty rutinní nutné věci, které k životu prostě patří a které jsou někdy tak nezajímavé. A protože o mě nikdo film nenatočí, napíšu si ho sám
Narodil jsem se z dvojčat a myslím, že v 7. měsíci. Od malička jsem měl problémy s pohybem právě díky předčasnému porodu, ale stejně dnes běhám a sportuju, i když bez velkých úspěchů. Moje umělecká kariéra začala už v 5 letech, kdy jsem začal hrát na housle a zpívat v kantiléně, která mě dostala až do Janáčkova divadla. Škola byla fajn, kromě všudypřítomných fotbalistů a občasné šikany. Ty dva poslední jevy spolu nečekaně souvisí.
Dost jsem cestoval a to už od dětství. Zažil jsem dokonce ještě jugoslávské pláže, ze kterých jsem uplaval díky nafukovacímu kruhu a nápadu mého staršího bratra až k obrovskému parníku pár kilometrů od břehu. Když jsem byl poprvé v Itálii, tehdy se třídou mé matky, rozhodla se skupinka holek, že asi sedmiletého kluka naučí líbat po francouzsku. Nešlo mi to, každopádně na můj věk jsem si nevedl špatně. Obrázkové pexeso mě ale vzrušovalo víc. Prošel jsem si dětskými láskami, ze kterých nikdy nic nebylo, měl jsem pár dobrých kamarádů, kteří mi v 7. třídě napsali dlouhé zdůvodnění, proč se mnou už nikdy nepromluví. První těžké období 6 měsíců bez přátel. V 9. třídě jsem začal pít a konečně zapadl, na rozdíl od mé sestry.
Od gymnázia jsem si sliboval nový začátek, ale kamarádky jsem měl až po roce, kamarády před maturitou. Bylo mi šestnáct a v té době „se to stalo“. Poprvé jsem s někým chodil, poprvé jsem byl někdo a poprvé jsem se skoro udusil při polibku. Nevydrželo to dlouho. Ale ještě ten rok jsem začal opravdu pít, sbalil punkerku a sem tam (asi 3x) si dal trávu. Punkerka mě podvedla s nejlepším kamarádem, který byl i signatář dopisu v 7. třídě, ale já ho mám stejně pořád rád. Začal jsem psát básničky, přestal jsem hrát na housle. Přišly problémy s rodiči, z domu mi odešla sestra a já se zase zamiloval. Betty byla hodně svá, originální a vždycky plná nápadů. Teď by se slušela dlouhá charakteristika krásného vztahu, klopýtnutí a milujících frází, ale tohle není femme fatal. Časem nás spojila i moje další umělecká dráha v Domino theater. Ale zpočátku nadšenému herci začalo vadit agresivní a hysterické vystupování režisérky, a tak jsem si z maturity vytvořil záminku nemít na nic čas. Měl jsem i další role. Jedno léto mě přijali na letní školu JAMU, další podzim jsem odehrál 2 reprízy francouzského Chez Gastounet se mnou v hlavní roli. Betty opustila divadlo spolu se mnou. Odjela na 4 měsíce do Dánska, po návratu ještě odehrála pár představení v roli mé manželky a potom mi zlomila srdce. Ale díky básničkám, které jsem jí napsal, mě začala obdivovat středně velká skupina dívek a moje třída konečně pochopila, že nejsem blb. Jenom citlivý. Ten rok jsem zastupoval Bělorusko v modelu OSN a přiblížil jeho politiku názorům KLDR, odmaturoval za čtyři se současným přijetím na 3 školy. Tehdy byl čas se ohlédnout zpět, co mi ty roky daly. Za svoji střední školu jsem poznal opovržení, lásku, uznání, nové lidi, nové země, Paříž, Bretagne, východ Francie, Amsterodam, Tunis… Tunis, tady jsem nabyl sebevědomí. Ke svým osmnáctinám jsem se sestrou, otcem a penicilinem jel na pobřeží plné slunce a alkoholu zdarma. Penicilin mohl za to, že jsem na rozdíl od rodiny trávil čas v hotelu a potkal i okouzlil pětadvacetiletou modelku z Popradu. To člověku přidá na image. Nebyl to nijak velký románek, ale ten týden obdivovala to, proč já jsem se nesnášel. Citlivost, odlišnost a ideály. Za zmínku snad ještě stojí moje fotbalová kariéra, která svého vrcholu dosáhla na šampionátě v Zagrebu. I přes dobrý výkon a chycenou penaltu v druhém zápase jsem nezvládl ten první a zařídil jinak dobře hrajícímu týmu zpáteční jízdenku domů. Měli mě rádi.
Mezi maturitou a vysokou jsem procestoval Sicílii se zastávkou v Římě a snažil se oživit svůj „spisovatelský talent“, který jsem tehdy ještě věřil, že mám. Psal jsem cestopisy, ale vytvořil jen pár básní pro Betty a pořád ještě doufal, že se vrátí. Vysoká, celým jménem Masarykova univerzita v Brně, fakulta sociálních studií, mě začala měnit už poněkolikáté. Ještě před začátkem semestru jsem šel na seznamovací akci, kde jsem se tedy opravdu seznámil. Seznámil s femme fatal pro dnešní řádky, i když tehdy to ještě rozhodně nebylo znát. Robin měl roli aktivního a po prvním dni také jediného přítomného muže kolektivu, což k mému překvapení okouzlilo nejenom tu jednu slečnu. Studium moderní historie, evropských struktur a nových druhů alkoholu ve mě vyvolalo nutnost vytvořit si vlastní názory a začít být hrdý na svůj styl, na svou osobnost. Z komunistické rodiny, která v nové generaci ustoupila do sociální demokracie, se ve mě vyvinula v liberála, a začaly mé infarktové spory s babičkou. Koupil jsem si elektrické housle, abych rok na to zjistil, že akustické mi vyhovují víc, nahradil si psaní hudbou a zamluvil vám tím svou femme fatal. S tou jsme se jako kamarádi po pár večerech nenápadně oťukávali, až sbalila slovenského informatika a na jeden večer nepřišla. Po letech (slovy 2) jsem zase žárlil, a když se po ICQ na přednášce rozešli, koupil jsem jí čokoládovou tyčinku. Zkráceně jednou přišel večer, kdy jsem dostal pusu. Jednou přišel večer, kdy jsem stál pod jmelím a pusu dal. Završilo to naše první rande s filmem, co Katka donesla - Hannibal, drama, krev, holý mozek a Antony Hopkins – no znáte lepší příběh na rande?
A co se stalo od té doby? Znovu jsem cestoval a znovu to plánuju, ale bez své femme fatal se mi nikam nechce. Výjimkou byl „hudební tábor“ v Turecku spolu s šíleným holčičím triem, které mi ke konci pobytu připadalo i přes nezáživné konverzace o Břeclavské společnosti celkem fajn. Na začátku roku přišla finanční krize a já přišel o svou práci ve strojírenské firmě. Možná mi to otevřelo cestu do jedné velké společnosti s jedním velkým platem. Možná se přihlásím na další školu a možná to nebude ani v České republice. Možná se mi změní životní styl a budu si moct víc dovolit. Možná budu víc romantický, protože se mi poslední dobou začíná chtít. Ale určitě se pořád něco mění. Možná o tom pochybuju, každopádně to tak má být. Pohledem zpět mě to totiž baví. A jedeme dál.
